Česko: Pohádková velmoc (aneb poplatky za pohádky, které nikdo nechce)
Česká republika je země, kde se pohádky netočí jen na Štědrý den, ale žijí se každý den v reálném životě. Zatímco naši politici vymýšlejí nové způsoby, jak z nás vymámit další peníze, koncesionářské poplatky vstupují do nové pohádkové éry. Platíme za to, co nechceme, protože jsme národ, který pohádky miluje – zvlášť ty, kde ovcím zbývá jen platit a držet hubu.
Podívejme se do jedné malé zemičky uprostřed Evropy – říkejme jí třeba Kocourkov, ale oficiálně si pyšně říká Česká republika. Je to země, kde vládne pravda a láska, občané se mají úžasně, politici myslí jen na blaho lidu a všechno jede hladce. Nikdo se nehádá, všichni jsou spokojení, zkrátka ráj na zemi… Konec pohádky. Probuďte se, realita je tady.
Ano, milý čtenáři, mluvím o Česku – o zemi, kde politici myslí hlavně na cizí zájmy, kde každý lobista najde svoje, když ví, komu kam má sáhnout. A protože Češi jsou národem pohádek, umíme si kolem každé pitomosti vybudovat celé pohádkové univerzum, ve kterém se iluze mísí s realitou a kocourkovský rozum vítězí nad logikou. Zatímco v Hollywoodu chrlí akční filmy, v Japonsku kreslí anime a Korejci točí seriály, my máme stovky filmových pohádek a pohádkářů… A co by ne – když už nám pohádky vládnou i v politice.
Jak se v Česku vaří pohádky o poplatcích
Tak tedy nahlédněme pod pokličku českého guláše z mobilních a internetových poplatků. Pojďme se podívat, jak se vaří daně, které nikdo nechce, ale všichni musí polykat.
Kdysi dávno, v dobách, kdy televize měla dva kanály a zprávy vypadaly jako zprávy, vznikl nápad: vytvoříme nezávislé médium, které bude sloužit veřejnosti a informovat pravdivě. Veřejnoprávní televize a rozhlas – pohádka naší kotliny. Krásná idea, že? Jenže u myšlenky se dlouho nezůstalo. Z pohádky se stal horor, kde místo kouzelné babičky s perníkem máme politické kmotry a sponzory.
A protože nic v Česku nesmí být jednoduché, místo aby si lidi platili, co chtějí, a kdy to chtějí, vymyslelo se to „po našem“. Máš elektriku? Určitě máš i televizi, tak plať. Neplatíš? Dostaneš výhružný dopis a musíš úřadům dokazovat, že nejsi stádo, které sleduje Večerníček a Nova News. A když jsi opravdu výjimečný a TV nemáš, čeká tě byrokratický tanec – papíry, čestná prohlášení, a v pozadí zvuk pohádkové znělky: Kdo neplatí, toho pohltí český byrokrat.
No a protože moudré hlavy v České televizi a rozhlase vědí, že inflace je skvělý maskovací prostředek, napadlo je, že poplatky by bylo fajn nejen zvednout, ale taky rozšířit. Mobil, internet, lednička s Wi-Fi… všecko je dnes důvod, proč tě oškubat. Protože „doba se mění, vysíláme i online“! Jenom zapomněli dodat, že drtivá většina vysílání je online stejně nedostupná, nebo o ni stejně nikdo nestojí. Hlavní je, že se penízky kutálí.
Pohádková éra koncesionářských poplatků
A teď přichází nová éra: od minulého měsíce platíš poplatky i z mobilu a internetu. Hurá! Máš telefon? Platíš. Máš doma Wi-Fi? Platíš. Máš mozek, který dokáže rozpoznat ironii? Platíš dvakrát. Logika? Taková ta typicky česká: Když už lidi platí elektřinu a internet, proč jim nenaúčtovat i poplatek za pohádky, které nesledují? No vždyť v pohádkách jsme velmoc, ne?
Původně to měla být služba, která informuje všechny nezávisle a zdarma. Dnes je to spíš dotovaná cirkusová manéž, kde za své peníze dostáváš program, který tě buď nudí, nebo rovnou rozčílí. Ale když už, tak proč aspoň nejsme originální? Proč máme kanály, které sledují jen účastníci Stardance, zbloudilé děti a pár masochistů v domově důchodců? Když si mladí platí Netflix, HBO nebo Disney+, proč mají platit ještě za něco, co nikdy v životě nepustí? Ale chápu – státní služba musí žít! A reklama na veřejnoprávní televizi? Ne, kdepak, tam jsou přece jen sponzoři pořadu. Takže reklama vlastně není, jen se tak tváří. Co na tom, že ta hranice je tenčí než rozpočet české kultury?
Byrokratická pohádka v praxi
A teď perlička: snažíš se poplatek zaplatit, protože nechceš pokutu. Přihlásíš se na web ČT, a místo jednoduchého postupu zjistíš, že bez SIPO čísla (ano, ten socialistický relikt) to nejde. SIPO v roce 2025, WTF?! Nemáš? Smůla. Tak vyplň formulář ve Wordu, vytiskni, podepiš, pošli poštou… hlavně že žijeme v době digitální. Pohádka pokračuje.
A víš co je na tom nejhezčí? Že naprostá většina mladých dnes na otázku „Česká televize?“ odpoví: „To ještě existuje?“ Netflix, YouTube, TikTok – tam je jejich realita. Nezajímá je pohádkové království, kde král je sponzorován z poplatků a pohádkáři se střídají u koryta. Ale platit musí všichni, protože jinak by prý zkrachovalo X kanálů, které stejně nikdo nesleduje.
Tak proč tuhle „veřejnou službu“ neplatit rovnou ze státní kasy? Proč to maskovat jako „dobrovolný“ poplatek, když už to dávno není volba, ale povinnost? Češi jsou zvyklí na pohádky, ale tahle už je tak absurdní, že by ji nevydýchal ani Rákosníček.
Tak držte si klobouky, protože pohádkový svět koncesionářských poplatků se rozjíždí ve velkém stylu. A kdo ví – příště budeme platit i za to, že vůbec existujeme. Protože v zemi pohádek, kde vládnou pohádkáři, je možné úplně všechno.
Vítejte v Česku. Země pohádek, kde každý den platíš za příběhy, které už dávno nikoho nebaví. Ale hlavně že pohádka pokračuje. A konce se nedočkáš… protože tenhle příběh se nikdy nezavře.
-- ShadowMaker