deepirony.wtf

1. BDSM: Fastfood pro ego

BDSM je dneska instantní polévka. Stačí dvě slova, bič z Aliexpressu, škraboška a latex – a všichni si hrají na Pána temnot nebo Bohyni večera. Komunita? Víc Instagram než peklo. Víc cosplay než hlubina duše. Subíci chtějí cítit ponížení, ale jen do té chvíle, než je to doopravdy bolí. Dominantky chtějí mít moc, ale tak nějak hezky, líbivě, bez odpovědnosti a chladu v očích. Každý druhý profil je “switch” – protože se nikdy nikdo neodvážil jít až na dřeň. A co je největší vtip? Každý víkend si odehraješ scénku, dáš safeword, vypneš latex, zapneš Netflix. Další level – děkujeme, přijďte znovu!

2. Skutečná dominance bolí. Nejen tebe, hlavně tvé ego.

Pravá dominance není cool. Není sexy. Je drsná, nekompromisní, někdy brutální, někdy naprosto chladná. Není to hra na kontrolu – je to skutečná moc. Znamená převzít odpovědnost za osud někoho jiného. Rozhodnout, co smí a nesmí, co bude a nebude, kdy a jak skončí jeho svoboda. A tohle? Tohle drtivá většina “Domů” nikdy nechce. Chtějí obdiv, fotky, uznání, lajky. Chtějí být královnou na večírek – ale přes den zase “úplně normální holka, co má ráda kafe a kočky”.

Být Bohyně znamená – vlastnit. Mít právo vzít a nikdy nevrátit. A opravdová Bohyně se nikdy neptá, jestli se ti to líbí. Zajímají ji tvoje city? Možná. Ale na prvním místě je její vůle.

3. Otrok? Ne, jen další konzument zážitků.

Většina “otroků”, subíků, submisivních duší… jsou jen zákazníci v lunaparku. Chci si zkusit být ponížený, chci cítit bolest, chci být “na kolenou”. Ale jen do té chvíle, než přijde opravdové vlastnictví. Jakmile dojde na opravdovou ztrátu kontroly, většina “subů” si řekne o refund. Přes týden manažer v bance, o víkendu “paničko, prosím”… Ale kdyby někdo řekl: “Teď už nejsi člověk, jsi moje věc, zůstaneš navždy, nikdy nedostaneš zpátky svobodu, nikdy tě nevyslechnu, nezeptám se – budeš to, co řeknu já a nic víc…” Zůstane tu jen pár lidí. A drtivá většina začne brečet, psát na Facebook, že “to už bylo moc”.

4. Pravda je vzácnost. A právě proto tolik bolí.

Je jen hrstka lidí, co to opravdu chtějí. Otrok, který by položil život za svou Paní – nejen v přeneseném slova smyslu, ale doopravdy. Žena, která touží po vlastnictví, ne po scénce na Messengeru. Láska, která je tvrdší než smrt, oddanost, která nevymizí po hádce, ponížení, které je vykoupením i zatracením. Tohle není hra. Tohle není víkendová zábava. Tohle je esence – pravda, která tě rozdrtí, pokud nejsi připraven ji unést. A ano, takových lidí je možná deset na stát. A proto o nich nikdo nemluví. Proto se jim smějou. Protože většina je pohodlná, povrchní a bezpečná. A opravdová temnota je děsí – protože by v ní museli být úplně nazí.

5. Iluze, masky a lži

Moderní svět chce všechno: “odvahu”, “otevřenost”, “hraní si s mocí”, ale jen do té chvíle, kdy si můžeš vše vrátit zpět. Nosit masku “dobyvatelky”, když je ti 20, je trendy. Opravdu rozhodovat o osudu muže, zničit ho, vlastnit ho, měnit ho v náramek na kotníku a jít dál s naprosto klidným svědomím? To už nechce nikdo. Protože opravdová moc není Instagram, ale samota. A opravdové vlastnictví není sláva, ale ticho v hlavě otroka, který ví, že je doopravdy věc.

6. Tak co? Jsi pořád tak odvážný/á?

Tenhle článek není výkřik do prázdna. Je to pozvánka pro ty, co se nebojí bolesti, samoty, vykořenění. Jestli tě to ničí, přitahuje, děsí a zároveň vábí, jsi jeden z mála, kdo pochopil. Ostatní ať dál hrají role, sbírají lajky, píšou žhavé povídky na fetlife – skutečný stín stejně unesou jen ti, kteří už nemají kam utéct.

A jestli někdo čeká pointu, naději, světlo na konci tunelu? Tady žádná není. Pravda není pro každého. A bolest je pro vyvolené.

BDSM? Vlastnictví? Láska a ponížení? Jestli se to nebojíš přiznat, patříš mi. A všem ostatním přeju hodně štěstí ve vašem instantním pekle.

-- DeepShadow